Vize bez televize

13. srpna 2018 v 22:36 |  Téma týdne
Slovo 'televize' ve mně posledních několik let vyvolává silné alergické reakce. Na světě snad ani není pasivnější, zbytečnější, víc kreativitu ubíjející aktivity než zírání do té zatracené bedny plné programů tak stupidních, že nad tím zůstává rozum stát. Proboha proč?

Vyrostl jsem v domácnosti, kde byla televize zapnutá prakticky nonstop. Když někdo přišel domů, tak většinou první věc, co udělal, bylo, že hrábl po ovladači a tu hrůznou věc zapnul. Vzápětí pak třeba odešel do jiné místnosti či dokonce do jiného patra domu dělat něco úplně jiného. Dodnes jsem to nepochopil. Já sám, přestože jsem na televizi přestal koukat už někdy během základky, jsem ji tak ještě několik dalších let pořád odněkud slyšel. A když jsem to tak poslouchal, pokládal jsem sám sobě vždycky jednu stejnou otázku: To jsem vážně jedinej, komu tyhle žvásty připadaj tak neskutečně ubohý?

Když ale televize jela naprázdno, přišlo mi to ještě jako ten lepší scénář (a bohužel to byl ten méně častý). Kupříkladu můj otec u ní vždycky trávil (a nejspíš pořád ještě tráví) celá odpoledne i večery. Prostě přišel z práce (v pozdějších fázích svého podnikání chodil už relativně brzo), lehl si na gauč před televizi a válel se na něm, dokud nešel spát. Co si tak vzpomínám, tak navíc málokdy koukal na něco konkrétního - většinou jen držel ovladač a přepínal programy sem a tam jak nějaký bezduchý, zaseknutý robot. Už jako malého mě ta scéna dosti děsila. Takhle to bude vypadat? říkal jsem si. Půl dne v práci a půl dne takhle? Takovejhle život přece vůbec nemá cenu... A tak jsem si řekl, že až se jednou odstěhuju, televize v mém bytě prostě nebude (což zároveň znamenalo buď zůstat sám, anebo najít nějakou vzácnou bytost s podobným pohledem na věc). A taky jsem to tak nakonec udělal. A hádejte co? Jde to!

Když tak nad tím přemýšlím, vlastně mě ani nenapadá aktivita, která by člověku dávala ještě míň než sledování televize (a zároveň zabíjela takové množství mozkových buněk), a jakákoli jiná alternativa mi proto přijde daleko přínosnější. Knihy tu rozebírat nebudu - to je přece jasná věc. Stejně tak cokoli kreativního. Ale i pokud se budeme bavit jen o čistě konzumně-odpočinkových záležitostech, najdeme spousty daleko lepších alternativ. Vezměme si třeba mnohými opovrhované videohry - opovrhované paradoxně nejvíc těmi, co své volno tráví válením se u TV Nova (snad mi za to nesmažou blog), Prima a jiných sračkoidních stanic. Jenže takové videohry mají oproti sledování televize hned několik výhod. Tak třeba: valná většina je dostupná pouze v cizím jazyce (většinou angličtina plus titulky v hlavních evropských jazycích - němčina, francouzština, italština apod.). Jasně, hrajete-li ten typ her, kde se jen běhá po mapě a střílí, nic moc vám to nedá. Pokud se ale pustíte do něčeho příběhově laděného, je to úplně jiná pohádka. U takové hry si pak naprosto svévolně osvojujete většinu hlavních aspektů každého jazyka - čtení, poslech, slovní zásobu, do jisté míry i gramatiku a budeme-li brát v úvahu i online komunikaci, může dojít i na psaní a mluvení. Co z toho vám dá televize? Prd. Já díky videohrám (a opravdu převážně díky nim) vystudoval vysokou a stal se lektorem angličtiny (s občasnou překladatelskou bokovkou). Ne že by to byl zrovna job snů, ale hádám, že jsou i horší.

Další věc: najdete snad v televizi něco, co nenajdete na internetu? Dělá snad televize něco líp? Těžko. Spíš je tomu přesně opačně. Není lepší na internetu zkouknout dvouhodinový film trvající dvě hodiny než v televizi ten samý dvouhodinový film trvající kvůli neustálým stupidním reklamám hodiny tři? A když už jsme u těch reklam - je docela s podivem, že je někdo pořád ještě ochotný utrácet za televizní reklamu, když může použít levnější a díky přesnému zacílení určité skupiny lidí daleko účinější reklamu internetovou. Rovněž mi zůstává rozum stát nad tím, jak se vůbec může někdo živit vytvářením tak neskutečně debilních, inteligenci urážejících reklam. Často mám pocit, že by i pětileté dítě zvládlo vypracovat důstojnější, propracovanější a méně nervy drásající reklamy než to, co se objevuje na obrazovkách.

Zkrátka a dobře, sledování televize mi přijde jako vrcholný projev naprosté rezignace. Něco, k čemu se člověk uchýlí ve chvíli, kdy si řekne, že už se prostě nemá cenu snažit a jen zabíjí drahocenné hodiny, dny, týdny, během kterých by se toho mohl tolik naučit, tolik poznat, tolik zažít.

Vyhoďte ten krám z okna a dělejte cokoli jiného. Bude to pro vás daleko lepší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Hledač Zdeněk Hledač | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 23:12 | Reagovat

nikdy! nevyhodím, miláčka placatého :-)

2 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 14. srpna 2018 v 7:41 | Reagovat

Zaraďujem do výberu tento ofenzívny článok proti televízii! :)

3 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 10:51 | Reagovat

Osobně považuji za ještě dementnější aktivitu ležet na slunci a opalovat se :-)

Mluvíš o "sledování televize", ale to je široký pojem - nelze zatratit sledování např. nějakého kvalitního filmu (ne všechny kanály do nich, pokud vím, hážou reklamy, pokud jde o tento argument). Nebo jakékoliv pasivní sledování nebo snad pasivní poslech hudby vleže potmě je automaticky špatný? Myslím, že moc zobecňuješ.

Osobně teda filmy a seriály moc nesleduju - souhlasím, že počítačové hry jsou přínosnější - ale s radostí si pustím nějaký třeba i dvouhodinový záznam koncertu nebo si pustím hodinové album a jen zavřu oči a poslouchám. Taky je to pasivní konzumace, ale prostě dobré hudbě neodolám.

4 veruce veruce | Web | 14. srpna 2018 v 12:09 | Reagovat

Asi si umím představit i hloupější činnosti (třeba jako píše [3]:), ale to už pak záleží na tom, co tam zrovna běží. Sledovat dokument je přínosnější než opalování, sledování dementních seriálů je na podobné úrovni. Co mi ale přijde ještě horší, než když televizí ztrácí čas dospělí, je to, když k ní posadí dítě, aby od něj měli pokoj.

5 Nigredo Nigredo | Web | 14. srpna 2018 v 17:30 | Reagovat

[3]: Pravda. Opalování jsem taky nikdy nechápal. Stejně jako tu zvláštní obsesi mnohých žen být co nejvíc do hněda. Možná že za to ale zase může moje obsese bledou kůží, kdo ví :D

K věci: Máš samozřejmě pravdu. Jde především o obsah toho, co člověk sleduje. Jenže tady mi televize (myslím tím televizní kanály, nikoli samotný přístroj) znovu přijde zbytečná v době, kdy má člověk k dispozici internet. Když mám zrovna chuť podívat se, dejme tomu, na dokument o korejské popkultuře, nebudu se přece několik dní prohrabávat programem a čekat, až budou na to téma něco dávat. Pustím si to prostě hned a ještě si můžu vybrat z milionu zdrojů - můžu si třeba i zvolit moderátora/komentátora, který mi vyhovuje apod. a pak třeba ještě využít diskuzní fórum k otázkám nebo návrhům na zlepšení.

Jinak hudbě rozhodně fandím a je to jeden z mých nejoblíbenějších způsobů pasivního relaxu. Do jaké míry je přínosná, to nevím, ale určitě z ní člověk neblbne jako z televize. Naopak často bývá velmi inspirativní.

6 K. K. | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 20:33 | Reagovat

Krám z okna nevyhazovat, udělá to bordel!

7 MOE MOE | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 22:03 | Reagovat

Amen bratře.

8 stuprum stuprum | Web | 20. srpna 2018 v 22:08 | Reagovat

Dneska je to přežitek s budoucností na smetišti. V digitalizované době jsou televizní úhlopříčky zbytečné. Žádný Velký bratr se přece nekoná.

9 Virginia Baskerville Virginia Baskerville | Web | 26. srpna 2018 v 11:32 | Reagovat

Souhlasím, ale myslím, že jsme se pouze od jedné obrazovky přesunuli k druhé... A že je to pro spoustu lidí bezpečnější, filtrovat svět skrz stroj, který nám ho předžvýká a předtráví do přijatelné formy.

Stránky knížky beru jako klíčovou dírku nebo kontaktní čočky s vizí autora, hudbu potom jako okno, kterým můžu vzduch pustit dovnitř i ven, a počítačové hry jsou pro mě (hlavně ty příběhové a nejlépe s motýlím efektem) skvělý způsob, jak zažít určitá rozpoložení bez toho, aniž by se mě vyloženě týkala, a přesto se mě týkala dostatečně.

Myslím, že každý člověk používá filtry, různých velikostí, barev, ale i síta. Otázkou pak zůstává, jestli jsme schopni se těch nejvíce umělých zbavit a přiblížit se syrové skutečnosti. Většině z nás se v syrovém stavu podaří ocitnout pouze několikrát za život.

Ale o to je to taky krásnější. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama