Restart

18. ledna 2018 v 19:37 |  Deníček & Povídky
Leží na zádech, zrak upřený k nějakému neurčitému bodu na stropě. Téměř nemrká. Na nic nemyslí. Zapomíná na svět kolem sebe. Postupně vymazává jeho existenci předmět po předmětu, vzpomínku po vzpomínce, člověka po člověku. Až z onoho světa nezbude nic než ta místnost, ve které leží. A i ta brzy zmizí, pokud bude chtít. A on chtít bude. Chtěl to tak celý svůj život. A teď je tak blízko.

Nechává zmizet skříň s oblečením. Digitální budík i mobil na nočním stolku. Nechává zmizet paperback Kafky na pobřeží i lahvičku Zelené víly. Nechává zmizet střešní okno zapadané sněhem, pavučinami vyzdobený strop i všechny čtyři bílé zdi svého pomyslného vězení. Zbývá už jen podlaha pokrytá zašlými rozvrzanými parketami - i ta na jeho povel mizí.

Jeho postel obklopuje jen černočerná tma, která jej pomalu pohlcuje - nebo je to možná on, kdo pohlcuje onu tmu. Nasává ji do sebe. Dotýká se jí a cítí ji v sobě, jako by se jednalo o něco hmotného. O něco živého.

Nechává zmizet i svou postel - propadá se do ní jako do temné bažiny, ale nijak ho to netrápí. Tohle chtěl. Tohle si přál. Tohle je jeho ráj. Jeho Eden - návrat na samý začátek. Návrat k blažené nicotě, kterou nikdy netoužil opustit.

Není tu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama