Jak na Novej rok...

7. ledna 2018 v 15:25 |  Deníček & Povídky
Jsou věci, co mě na silvestrovský noci a následným Novým roku fakt děsně vysíraj. Všude je totiž buď až moc živo, a nebo naopak úplně mrtvo, což z nějakýho důvodu nepůsobí moc dobře na nás vlky samotáře.

Neumím to úplně vysvětlit, ale vezměte si, že se prakticky celej rok cítíte děsně nad věcí. Jak jste strašně svobodní a tak. Můžete klidně přijít domů z práce (ve které vyděláváte úplný hovno, ale živíte jen sebe, takže je to celkem fuk), zasednout do toho totálního bordelu, co kolem vás je, a otevřít si plechovku piva a zapálit si cigáro. A nikdo vám neříká, že smrdíte. Že málo vyděláváte. Že frajer té a té je o dost mladší než vy a přitom toho už dokázal milionkrát víc. Že když jste se naposled vyburcovali k nějakýmu ucházejícímu sexuálnímu výkonu, měla ještě Ordinace jen kolem tisícovky dílů. Že můžete být zatraceně rádi, že s takovou lidskou troskou vůbec někdo míní trávit svůj drahocenný čas. Že místo abyste plánovali šťastnou rodinku, vysedáváte radši po různejch pajzlech a chlastáte jak duha. A tak. Zkrátka jste všech těhle sračiček ušetřeni. A k tomu všemu ještě můžete neomezeně koukat na porno i se zvukem, srát s otevřenejma dveřma (to klidně taky se zvukem) a škrábat se na koulích, kdykoli si o to příroda požádá, aniž by se nad tím někdo pohoršoval. Taková svoboda je prostě skvělá věc!

Jenže pak přijde těch ošemetnejch pár dní v roce, který vás na všechny tyhle úžasný výhody donutí zapomenout, načež se pak cítíte opravdu hodně mizerně. Je tu Valentýn, kterej mě ovšem zdaleka tolik netrápí, páč je to úplně běžnej pracovní den, kdy nemusíte smrdět doma. Potom Vánoce, který sice jsou dost depresivní, ale zase si člověk může nadělit nějakej dárek (klidně si ho i zabalit, jestli se mu chce) a na PornHubu se objeví spousta novejch videií s vánoční tématikou a taky slevy na prémiovej odběr, takže se člověk nenudí a ty tři dny doma si prostě nějak odhoní. Jenže silvestrovská noc je prostě jen čistej vopruz. V centru města vládne neskutečnej bordel, zatímco na okraji, kde se nachází i má maličkost, je zas totální mrtvo. Všechny krámy pozavíraný a tak, páč jsou všichni ti kreténi, co maj bejt za pultama, příliš zaneprázdnění děláním onoho bordelu v centru. Mně se nicméně do centra ani za mák nechce. Chlastání s lidma mě nikdy nebralo, protože maj neustálý tendence do toho kecat, jak kdyby prostě neuměli chlastat v tichosti, a střílení těch barevnejch píčovinek do vzduchu šlo taky vždycky mimo mě. Až zatoužím po nějaký ráně, vpálím si ji raději přímo do ksichtu. Tam by to aspoň mělo nějakej význam. Do tý doby- né, díky.

Když ale doma zrovna, jak na potvoru, nemáte co žrát, ba i hůř - dokonce ani co pít, nezbejvá vám, než zvednout prdel a vydat se do toho města duchů s nadějí, že bude přece jen aspoň někde otevřeno. Nastříkal jsem tedy na sebe svůj oblíbenej parfém Bugo Hoss (koupil jsem si ho onehdá v nedaleké vietnamské večerce, která prodává podobný parfémy světovejch značek za asi třetinu bězné ceny), natáhl si ušmudlaný džíny, oblík ošoupanou bundu a vyrazil do ulic. Bílý Vánoce se letos nekonaly (jaká to kurevská škoda) a ani silvestrovská noc nevypadala jako nic, co by, byť jen vzdáleně, připomínalo zimu. Všude byla mlha jak v zatraceným Silent Hillu, člověk skoro neviděl na krok, a nikde se nezdálo být ani živáčka. Když kolem náhodou projelo nějaký auto, byli to skoro vždycky poldové (bylo jich tu noc ve městě jak sraček). Nejbližší krámek s chlastem byl překvapivě zavřenej, a tak jsem se pomalu loudal dál. Měl jsem děsnej hlad a zrovna mi problesklo hlavou, že na takovýho Silvestra lidi většinou jeděj chlebíčky, následkem čehož jsem na ně dostal nehoráznou chuť. Neměl jsem páru, kdy jsem takovej chlebíček vůbec naposled jed, a tak jsem si dal jako bojovou misi nějakej sehnat.

Pár bloků od místa, kde jsem se zrovna nacházel, by měla bejt nonstop pekárna. Minimálně teda bejvala nonstop po zbytek roku. Teď jsem na to radši příliš nesázel, ale minimálně za zkoušku to stálo. Přešel jsem křižovatku na červenou (šance, že mě něco přejede, byly asi stejný, jako že se někdy dočkáme finálního dílu Ulice) a kráčel směrem k menšímu náměstí obehnanýmu velkým kruhovým objezdem. Po cestě se z husté mlhy občas vynořila nějaká menší ožralá parta a na onom náměstí si pár teenagerů pohrávalo s petardama, ale jinak všude přetrvávalo dosti depresivní mrtvo. Prošel jsem kolem místního bordelu zvaného Piranha, který, ač měl na dveřích napsaný 21:00-6:00, působil úplně stejně mrtvým dojmem jako všechno ostatní. Naštěstí jsem měl v ten moment daleko větší chuť na ony chlebíčky než na nějakou notně jetou frndu, takže mé naděje na záchranu tohohle zatracenýho večera ještě úplně nevyhasly. Když jsem konečně dorazil k pekárně, pocítil jsem neskonalej pocit štěstí. Na dveřích sice stálo: 31.12. otevřeno jen do 22:00, ale můj muzejní mobil v tu chvíli ukazoval teprve 21:55. Měl jsem tedy opravdu z prdele kliku. S radostí jsem vlítl dovnitř a vesele pozdravil znaveně vypadající postarší paní, která rozhodně nevypadala, že by měla v plánu jít po zavíračce ještě někam slavit (mohla tam teda klidně zůstat nonstop, že...radši jsem jí to ale nenavrhoval). Mé pocity štěstí však eskalovaly teprve v momentě, když jsem na vyprázdněnejch pultech zahlíd posledních šest chlebíčků, který jako by tam čekaly jen a jen na mě. Musel to bejt osud, nebo co. Vzal jsem je pochopitelně všechny a k tomu ještě poslední nugátovej croissant, kterýho mi prostě bylo trochu líto. Nakonec jsem věděl líp než kdokoli jinej, že zůstat na Silvestra sám na vyprázdněným pultě, je fakt na hovno. Popřál jsem teda té příjemné paní šťastnej novej rok, načež ta jen něco nesrozumitelnýho zabručela, a vyšel zpátky do ulic.

Domů se mi ale ještě ani za mák nechtělo. Navíc jsem pořád nevyřešil problém s chlastem, nicméně po tom, co se mi podařilo sehnat chlebíčky, moje odhodlání značně stouplo. Šel jsem teda dál přímo za nosem a během toho užíral ten osamělej croissant, abych ho konečně vyved z tý jeho mizérie. Potřeboval jsem ho nutně něčím zapít, ale na alkohol jsem pořád ještě nikde nenarazil. Od toho, co jsem vyšel z oné pekárny, jsem narazil jen na jeden otevřenej krámek - takovej menší fast-food pajzlík, kde prodávali burgery, hot dogy a podobný blitky, na který jsem neměl úplně chuť, ale měli tam taky kafe a takový kafe by mi v tu chvíli docela bodlo. Otylá paní za pultem nebyla o moc příjemnější než ta z pekárny. Nepotěšilo ji dokonce ani to, že jsem jí nechal celou korunu dýško, což normálně teda rozhodně nedělám, ale byl poslední den v roce, chápete...No, příště už se na to můžu leda vysrat. Káva chutnala jak voda z kaluže a to myslím doslova. Spousta lidí tohle přirovnání používá, aniž by takovou vodu z kaluže někdy ochutnali, jenže já si dodneška vzpomínám na svou sázku ze základky, kdy jsem musel výměnou za tisícovku vycucnout celou takovou kaluž brčkem. Blil jsem z toho pak asi tři týdny v kuse a žádnou tisícovku samo sebou nikdy neviděl. No, a tahle káva mi ty krásné dětské vzpomínky znovu připomněla.

Dál už se mi nepodařilo sehnat nic než lahev tuzemáku v jedný nedaleký trafice, a tak jsem se vydal zpátky domů, abych si užil všech svých skvělých úlovků. Ulice vypadaly pořád prakticky stejně, mlha ani o píď neustoupila a někde v dáli neustále bouchaly petardy. Jedinej rozdíl, na kterej jsem cestou narazil, byl jakejsi notně nasranej chlápek přede dveřma onoho Piranha klubu. Mohlo mu bejt asi tolik co mně, možná míň, těžko říct.

"To si, kurva, děláte prdel, vy zasraní kreténi! Jak může bejt bordel zavřenej na Silvestra?! Přicházíte o pěknej majlant, vy líní píčusové!" vyřvával a kopal při tom do dveří. Očividně měl trochu popito. Chvíli jsem zvažoval, že přejdu na druhou stranu ulice, abych se mu vyhnul - neměl jsem vůbec náladu na konflikt s nějakým ožralým kreténem, ale nakonec jsem na to byl moc línej a zůstal jsem tam, kde jsem byl.
"Hej! Kámo!" zvolal mým směrem a já věděl, že ohlížet se, jestli tu náhodou není ještě někdo další, by mělo pramalej smysl. "Nemá cenu sem chodit! Jsou zavřený! Normálně zavřený, hajzlové jedni zasraný!"
"Jo, myslím, že to teď díky tobě věděj i na druhý straně republiky. Ušetřil jsi spoustě lidem cestu...'kámo'," povídám mu.
"Ale to přece nemůžou! Šetřil jsem jak debil, že si poslední den v roce pěkně užiju a ti zmrdi si klidně zavřou!"
"Hele, tohle přece není jedinej bordel ve městě, ne?"
"To ne, ale...," nahodil tak groteskně smutnej výraz, jako dítě, kterýmu právě spadla jeho oblíbená hračka do kanálu, "...tenhle je prostě special! Maj tu babu, co vypadá úplně jak Lisa Ann. Totální dvojče, to bys nevěřil! Je drahá jak čert, ale za dvojče Lisy Ann bych klidně prodal svou duši, kámo."
"Lisa Ann? Ta ještě někoho bere? Vždyť má frndu jak rozjetej tuňákovej sendvič."
"Ale hovno!" zakabonil se uraženě. "Tomu se říká 'vyzrálost', kámo!"
"Tomu se říká 'nesoudnost' či 'nevkus', 'kámo'."
"Fajn, tak kdo je podle tebe, ty zasranej znalče sendvičů, nejvíc sexy porno hvězda?"
"Nemám páru, to záleží na náladě," odpovídám, přičemž jsem se přistihl, jak si nevědomky sedám vedle něj na schodek před klubem a rozbaluju papír s chlebíčky. "Nabídni si, jestli chceš."
"Nevypadaj moc vábivě," ušklíbne se.
"Taky ti do tý ruky můžu nasrat."
"Dobře, dobře. Jeden si dám."
Opravdu nevypadaly bůhvíjak vábivě, ale co by jako chtěl na Silvestra pět minut před zavíračkou? Stejně do sebe už za pár minut ládoval třetí, přičemž mi jako kompenzaci nabíd aspoň jakousi levnou meruňkovici, která ovšem pořád chutnala o dost líp než můj tuzemák.
"Mia Khalifa?" pokračoval s plnou pusou.
"Moc mainstream."
"Éhm...Gianna Michaels?"
"Taky mainstream, ale ta je dost dobrá."
"No, vida. Přece jenom máš trochu vkus, kámo!" povídá s úsměvem. "Akorát se z nějakýho důvodu vyhýbá análu jak čert kříži. Nechápu porno hvězdy, co nedělaj anál. To je jak kdybys přivez motorku do pneuservisu a chtěl vyměnit gumy, ale ten chlápek by ti řek: 'Vyměním vám jen tu přední. Zadní, ty já nedělám'. Prostě servis na hovno, i kdyby ta přední guma byla ze zlata."
Vyprsk jsem si trochu meruňkovice na chlebíček, ale bylo mi to fuk. Tenhle chlápek mě opravdu začínal bavit.
"Faye Reagan," povídám na znamení, že přistupuju na jeho hru.
"Tu neznám."
"Tak to jsi ještě nezažil pravej masturbační orgasmus."
"Fajn, Hitomi Tanaka."
"Dost dobrá, ale nenuť mě začínat o japonský porno cenzuře."
"Myslíš to, jak si tam klidně serou do držky, ale frndy maj při tom cenzurovaný, aby to nikoho nepohoršilo?"
"Jó, přesně tohle."
"To víš, jinej kraj, jinej mrav. Ale kozy má dost dobrý."
"To jo, ale představ si takovou nálož nosit den co den. Musí mít pěkně zhuntovaný záda..."
...

První den v novým roce jsem se vzbudil na lavičce hlavního nádraží s neskutečnou kocovinou a spoustou zvratků kolem sebe. Neměl jsem nejmenší tušení, jak jsem se tam dostal. Smrděl jsem jak kopa sraček (což o mně lidi prohlašovali celkem často, jenže tentokrát jsem se cítil i já sám) a celý moje tělo působilo, jako by do sebe jeho jednotlivý části vůbec nezapadaly. Třeba jako kdybych měl místo ptáka nos a místo nosu zas ptáka. Tak nějak jsem se cítil. Ale nebylo to poprvé a nejspíš ani neposled. Co mě mrzelo o něco víc byl fakt, že po mým silvestrovským společníkovi tu nebylo ani stopy, ale stejně mi něco říkalo, že ho zase brzo potkám. Museli jsme přece tu naši oduševnělou debatu dovíst ke zdárnýmu konci. To jsem si slíbil coby moje vůbec první novoroční předsevzetí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. ledna 2018 v 17:22 | Reagovat

Skvělý. Dokonce jsem předčítala synkovi. Já se v pornoherečkách nevyznám, ale on se docela chytal...:D

2 Nigredo Nigredo | Web | 7. ledna 2018 v 19:28 | Reagovat

[1]: To je super, že se mé příběhy těší oblibě hned několika generací :D

3 CAndy CAndy | 8. ledna 2018 v 6:10 | Reagovat

No, teď si ty pornoherečky budu muset vyhledat, ta zvědavost mi nedá spát :D :D
A mám chuť na chlebíčky, sakra.

4 MichalK MichalK | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 20:53 | Reagovat

Velmi zajímavý styl psaní /// velmi mě něčím zaujal /// asi díky svým nenahraditelným slovním obratům ///

5 yoshiyuri-stories yoshiyuri-stories | Web | 11. ledna 2018 v 17:04 | Reagovat

pěkný blog

6 Nigredo Nigredo | Web | 12. ledna 2018 v 10:48 | Reagovat

[3]: Pozoruji tu značné nedostatky v oblasti základů pornovědy :P

[4]:,[5]: To mě moc těší. :)

7 Vencca Vencca | Web | 28. ledna 2018 v 20:42 | Reagovat

Jedině Tessa Lane....

8 Nigredo Nigredo | Web | 29. ledna 2018 v 21:46 | Reagovat

[7]: hmm, tělesné proporce vcelku dle mého gusta :p

9 Vencca Vencca | Web | 2. února 2018 v 14:32 | Reagovat

[8]: mě se spíš líbí nepředstíraný orgasmus...v pornu věc nevídaná

10 Nigredo Nigredo | Web | 4. února 2018 v 18:56 | Reagovat

[9]: Upřímně, na tenhle aspekt bych u porna ani nepomyslel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama