Top 10 nejlepších rockových alb 90. let

4. října 2017 v 15:02 |  Deníček & random příběhy
Pokud občas čtete můj blog, možná tak trochu tušíte, že ostré rockové melodie konce minulého století lahodí mým uším víc než cokoli jiného. Asi tomu ani nemohlo být jinak, jelikož jsem na nich vyrůstal už od toho nejranějšího dětství. Poděkovat za to musím zejména svému otci a strýci, jejichž sbírku kazet a cdček jsem coby malý capart s nadšením postupně objevoval. Když se pak pár let nato naši rozváděli (bylo to docela bouřlivé období, které se táhlo nekonečný jeden rok), poskytovala mi tahle sbírka jako jediná úžasnou oporu. Když nahoře lítaly talíře a vulgární nadávky, sedával jsem dole ve sklepě v tátově improvizované posilovně a na jeho Hi-Fi věži sjížděl kousky, z nichž se velká většina ocitne právě v tomhle seznamu. Držely mě totiž nad vodou i spousty dalších let, která nebyla o moc lepší, a drží mě nad vodou do teď.

Rád bych ještě podotknul, že se samozřejmě jedná o zcela subjektivní a notně citově zabarvený výběr, který se vám nemusí zrovna zamlouvat. Budu proto rád, když se v komentářích podělíte o "svou desítku". Dobré hudby není nikdy dost.

Jdeme tedy na to! Aby byl výběr barvitější, budu záměrně vybírat od každé kapely jen jedno album, aby se žádná neopakovala.

Number 10
The Rolling Stones - Bridges to Babylon (1997)

Aneb moje první setkání s legendárními Stony. Ještě teď mi mrazí v zádech, když slyším Anybody Seen My Baby a bere mě to zpátky do těch dětských let. Takové Already Over Me zas bývá aktuální každou chvíli. :)

Number 9
Green Day - Dookie (1994)


Upřímně jsem dlouho váhal, jestli pro tuhle příčku nezvolit raději Nimrod. Ale když si to tak zhruba přepočítám, Dookie jsem určitě slyšel ze všech GD alb nejvíckrát. Rozhodně dost návyková záležitost!

Number 8
The Offspring - Xnay on the Hombre (1997)


Jó, mohla tu být taky Americana, ale nostalgie opět zvítězila. Krom všech těch nadupaných songů jsem taky býval coby dítě silně posedlý tímhle stylovým obalem. Dokonce jsem si jej tehdy okopíroval na babiččině černobílé kopírce a přilepil na svou žlutou koloběžku...

Number 7
Nirvana - Nevermind (1991)


Tohle tu zkrátka chybět nemohlo. Bezpochyby se totiž jedná o jedno z nejslavnějších rockových alb v historii a to nepochybně zcela zaslouženě. Možná se dokonce divíte, že jsem ho neumístil víc dopředu, ale konkurence je holt velká.

Number 6
The Smashing Pumpkins - Siamese Dream (1993)


Hlas Billyho Corgena můžete buď nenávidět, anebo jím být naprosto posedlí. Já samozřejmě patřím do té druhé skupiny a The Smashing Pumpkins tak u mě maji své nenahraditelné místo.

Number 5
Alice in Chains - Dirt (1992)

Dokonalé spojení hlasů Jerryho Cantrella a Layna Staleyho vytvořilo nenahraditelný unikát, který bude mít v hnutí grunge vždycky své pevné místo.


Number 4
Stone Temple Pilots - Purple (1994)

S touhle kapelou jsem se poprvé setkal u titulků filmu The Crow (Vrána), který jsem jako malý naprosto zbožňoval (přestože mi jej matka vehementně zakazovala). Když jsem později našel ve sklepě celé album, byl jsem štěstím bez sebe.

Number 3
Rage Against The Machine - Evil Empire (1996)

Tak trochu kontroverzní album, které se svým stylem mírně vychyluje od ostatních počinů RATM a spousta fanoušků ho naopak považuje za nejhorší. Pro mě to však tehdy bylo ono "rozvodové album". Neměl jsem páru, o čem vypovídaly samotné texty (teď když to vím, úplně s nimi nesouhlasím, ale to už prostě nic nemění). Úplně mi stačila ta energie, ta zlost v hlase frontmana Zacka, ve které se zrcadlila zlost moje vlastní. Tohle album bylo se mnou při asi mém největším životním zlomu. Skoro se ho teď bojím poslouchat...

Number 2
Nine Inch Nails - The Downward Spiral (1994)

Kdybych měl zvolit své úplně nejoblíbenější NIN album, určitě by to byl debut Pretty Hate Machine. Ten ovšem vyšel už roku 1989, takže jsem zvolil hned album následující. NIN nebyla kapela, která se mi zalíbila na první poslech. Chtělo to čas, než jsem dokázal ocenit naprostou genialitu Trenta Reznora, která nyní, dle mého názoru, už bohužel dost upadá. Tohle byla ovšem jeho nezapomenutelná zlatá éra.

Number 1
Pearl Jam - Ten (1991)

Kdo mě trochu zná (nebo kdo četl mou knihu), tomu to muselo být hned jasné. Pearl Jam je do dnešního dne mou neochvějně nejoblíbenější kapelou a právě tímhle geniálním albem to všechno začalo. Dokonalost. Dokonalost. A ještě jednou dokonalost.
btw Eddieho Veddera by měl někdo zabalit do bublinkové fólie, jelikož je nejspíš posledním z grungových králů, co je ještě naživu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 5. října 2017 v 15:21 | Reagovat

Za mě Dream Theater: Scenes from a Memory, Docela mě uchvátil Blind Guardian a jeho Nightfall in Middle-Earth, Ayreon: Into the Electric Castle nebo nedám dopustit na Iron Maiden: The X Factor.

Taky je skvělé album záznam 200. představení muzikálu Jesus Christ Superstar z pražské Spirály. Co ještě v devadesátých letech? Asi by toho bylo hodně, ale paměť už vynechává :-)

Jo: Chemical Wedding od Bruce Dickinsona! Aenima od Tool.

Pak spíš skladby - Třeba od Offspring se mi líbí Pay the Man z Americany. Dante's Inferno od Iced Earth.

Jo, ještě taky Death Metal Symphony in Deep C od Waltari.

No je toho mraky :-)

2 Sabča Sabča | Web | 5. října 2017 v 16:00 | Reagovat

zajímavý výběr

3 Zajda Zajda | Web | 5. října 2017 v 20:13 | Reagovat

Některý kapely znám, ale neposlouchám ani jednu :(

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 5. října 2017 v 21:33 | Reagovat

Pearl Jam určitě ano!:-)

5 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | E-mail | Web | 5. října 2017 v 21:56 | Reagovat

Fajn výběr ^^ Já nejedu alba, ale spíš skladby jako takové.. Ale asi ani to bych nedokázala seřadit podle oblíbenosti :D

6 Akim Akim | E-mail | Web | 6. října 2017 v 10:52 | Reagovat

Moc pěkný výběr, ještě mi tam chybí třeba Faith No More, ale jinak bychom si hudebně určitě rozuměli. :-)

7 Libor Libor | Web | 6. října 2017 v 17:18 | Reagovat

Hezký výběr, já bych osobně bych to viděl takto (ne nutně v tom pořadí):

10. Blonde Redhead (debutové album),
9. Garbage - Version 2.0
8. Blur - 13 (pokud se tedy dají brát jako rock, ale podle mě ano)
7. Sonic Youth - Experimental Jet Set, Trash and No Star.
6. Pixies - Bossanova
5. The Smashing Pumpkins - Siamese Dream
4. Slowdive - Souvlaki
3. Nirvana - Nevermind
2. PJ Harvey - Is This Desire?
1. Radiohead - OK Computer

8 Elle Elle | Web | 6. října 2017 v 20:53 | Reagovat

To bývala skvělá a úžasná doba <3

9 creepypasta-and-mysterious creepypasta-and-mysterious | Web | 7. října 2017 v 3:17 | Reagovat

Pekny blog

10 Eliss Eliss | Web | 7. října 2017 v 13:30 | Reagovat

U mě z tvého výběru vede Nirvana :)

11 Maki Maki | Web | 7. října 2017 v 19:35 | Reagovat

Skvělý výběr :)

12 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 8. října 2017 v 18:27 | Reagovat

Ze všech jmenovaných znám jen Roling Stones a Nirvanu, ale neposlouchám je :)

13 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 8. října 2017 v 22:44 | Reagovat

Ano, ano a ještě jednou ano! "Ten" od PJ je naprosto fenomenální, zajímalo by mě, jakej je pocit, že svou první desku už nikdy nepřekonáš. :D A z komentáře č. 7 bych vypíchla ty Radiohead.

14 Matthias Matthias | 9. října 2017 v 11:50 | Reagovat

jak Trent upadá? :)

15 Nigredo Nigredo | Web | 9. října 2017 v 20:40 | Reagovat

[14]: No, už tam prostě není ta energie, ta zlost, ty emoce...Což je v jeho věku pochopitelný. Pořád odvádí řemeslně skvělou práci, ale už to zkrátka není ono. Z Hesitation Marks se mi sice dost líbily texty, ale hudba samotná mi přišla taková o ničem. Add Violence je celkem podobný. Myslím, že mu teď daleko víc jdou třeba soundtracky k filmům. :)

16 Nigredo Nigredo | Web | 9. října 2017 v 20:43 | Reagovat

[4]:

[13]:

Rád tu vidím pár Pearl Jam fanoušků. V Česku je jich fakt poskrovnu :'(

17 Matthias Matthias | 10. října 2017 v 9:39 | Reagovat

[15]: Dobře, tvý vysvětlení beru
:)

18 Akim Akim | E-mail | Web | 10. října 2017 v 11:57 | Reagovat

[16]: Nemyslím, že by v Čechách bylo málo fanoušku PJ, já jich znám hned několik. :-)

19 Nigredo Nigredo | Web | 10. října 2017 v 12:30 | Reagovat

[18]: Tak to jsem asi ve špatné lokalitě či co :D Chtělo by to evropskej tour...

20 Akim Akim | E-mail | Web | 10. října 2017 v 14:02 | Reagovat

[19]: Já je na živo ještě neviděl a to si je dávám už asi 20 let. Mě k nim dostala má profesorka angliny, milovala je a pouštěla nám je při hodinách, v rámci výuky jsme překládali jejich texty. :-)

21 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 10. října 2017 v 15:07 | Reagovat

[20]: Tak tomu říkám pokroková učitelka :-) Takovou jsme nikdy neměli. I když - ta moje na střední mě přivedla na knihy Stephena Kinga, taky dobrý úlovek :-)

22 Akim Akim | E-mail | Web | 10. října 2017 v 15:21 | Reagovat

[21]: Já měl skvělé profesory, tahle angličtinářka nám pouštěla právě Pearl Jam, Nicka Cavea, Bjork, Sienead O´Connor atd. Můj češtinář mě zase zásobil knihami od Bukowského, Kerouaca, Ginsberga... dodnes na ty lidi vzpomínám, oni mi v podstatě ukázali cestu ven z mainstreamu. :-)

23 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | Středa v 9:13 | Reagovat

No, mainstream je takové choulostivé slovo :-) Tak nějak bývá použito ve větách, které naznačují, že je a priori špatné to, co se líbí masám :-)

24 Nigredo Nigredo | Web | Středa v 11:09 | Reagovat

[23]: Ono tomu tak většinou čirou náhodou bývá...:D

25 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | Středa v 12:55 | Reagovat

[24]: Nemyslím. Dobré vs. špatné je pouze a jedině subjektivní. Jakási umělecká hodnota je jen subjektivní záležitost, resp. jak měřit kvalitu umění, aby toto měření bylo objektivní? Podle mě to nelze.

Btw. sorry za utíkání od tématu článku, mě povyšování nad mainstream typicky dost dráždí, byť si o spoustě mainstreamu také myslím, že neměl spatřit světlo světa :-)

26 Nigredo Nigredo | Web | Středa v 13:33 | Reagovat

[25]: Dobré vs. špatné je každopádně subjektivní.
Ale opravdová kvalita je přece jen něco jiného a řekl bych, že se do určité míry dá objektivně měřit.

Mainstream je především o chytlavosti a trendu dané doby, což jsou věci, které je daleko snadnější a časově mnohem méně náročné vytvořit. Když to vezmu z oblasti hudby a vyberu ten úplně nejextrémnější příklad - "Baby" od JB - celej text by se dal napsat během pěti deseti minut. Refrén obsahuje jedno plnovýznamové slovo. Akorát je prostě zpracovanej natolik chytlavě, že okamžitě zaujme masy lidí hned na první poslech. Dá se ale objektivně nazvat kvalitním?

Ze světa literatury - další extrémní příklad - Fifty Shades of Gray. Populární tématika, peprně popsané scény. Hit jako hrom. Ale když se podíváme na syntax, slovní zásobu atd., můžeme objektivně prohlásit, že je to dílo srovnatelné třeba s Tolstým?

Samozřejmě je i spousta mainstream děl, která opravdu kvalitní jsou, proto netvrdím, že jsou všechna díla lahodící masám automaticky špatná, ale u některých to, myslím, jde prohlásit s celkem čistým svědomím. :)

27 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | Středa v 16:52 | Reagovat

[26]: No, to je přesně to, co mám na mysli :-) "Opravdová kvalita" - jak ji posoudit? Kdo rozhodne, co je kvalitní? Spočítáme u písně počet různých akordů a čím více jich bude, tím kvalitnější to bude song? Nebo u knihy spočítáme unikátní slova? Délky souvětí? Počet barev na obraze? Mně se třeba hodně líbí instrumentálka The Dance of Eternity - nemá ani slovo textu - je to dobře nebo špatně? A myslím, že je objektivně technicky náročná na hraní, ale je to kvalitní umění? A proč není?

Neznám ani Baby, ani Fifty Shades a nemohu soudit, ale věřím, že jsou skutečně tak jednoduché. Podle mě to však stále neznamená, že jsou objektivně špatné. Subjektivně ano, wtz. Ale určitě by se dalo najít "kvalitní umění", které je podobně jednoduché např. po stránce slovní zásoby, a přesto jej kulturní (řekněme) elity uznávají. Já tedy patřím mezi kulturní barbary a žádné takové dílo mě nenapadá, ale věřím, že existuje :-)

Btw. teď už tedy díky youtube Baby znám a nebude to můj šálek kávy :-) Otázka je, proč se to lidem (dětem) líbí, když to není "objektivně kvalitní"? Protože dotyční nic kvalitního neznají? Co by se stalo, kdyby jim někdo pustil něco "objektivně kvalitního" a oni by řekli, že to je "sra..."? Byli by obviněni z nedostatku dobrého vkusu?

28 Nigredo Nigredo | Web | Středa v 17:13 | Reagovat

[27]: Dobře, vzdávám se :D

29 Matthias Matthias | Čtvrtek v 12:04 | Reagovat

[19]: já jsem fanoušek Pearl Jam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama