Temné dny přítomnosti

30. září 2017 v 15:40 |  Téma týdne
Celkem by mě zajímalo, jestli se mi povede dožít momentu, kdy budu své "temné dny" moci zahodit do šuplíku "minulost".

Přestože cítím, jak se tahle "temnota" s přibývajícím věkem všemožně mění, rozhodně se nezdá, že by se v nejblizší době (nebo vůbec někdy) chystala někam zmizet. Podle všeho jsem pro ni opravdu dost dobrý hostitel, takže spolu možná budeme žít (ne)štastně až do smrti.

Sám už si připadám trapně, nekomfortně, že pořád bojuju s něčím, co u většiny lidí přijde a odejde (pokud to vůbec přijde) někdy během puberty. Ke mně však tenhle Démon zvrácenosti (vypůjčím-li si termín svého oblíbence) přišel už daleko dřív. Vlastně je se mnou od útlého dětství, kam až moje paměť sahá. Představte si takového šestiletého smrada, jak rozumuje o tom, jak nic v životě nemá smysl. Kdyby mě zavřeli do cvokárny už tehdy, možná bych ještě měl nějakou naději na spásu, jelikož hádám, že onen démon byl tou dobou taky ještě spíš takovým démoňátkem. Jenže on pořád jen rostl a rostl (možná to bylo tím, že jsem jako malej žrával jako prase), až mě nakonec přerostl (pozdější změna jídelníčku se už na něm očividně neprojevila). A zůstává se mnou dodnes, když už mám mládí skoro za sebou a společnost po mně očekává činy hodné dospělého jedince, což se mi ve většině životních sfér daří jen pramálo.

Je prostě těžké denně vycházet s lidmi, kteří žijí v úplně jiné dimenzi. Můžu předstírat, můžu se snažit o vysvětlení, můžu být prostě permanentně zticha. Nic nefunguje. A když, tak jen krátkou chvíli. Smutek střídá zlost. Zlost střídá rezignace. A všechno je vždycky obklopené pocity marnosti a osamělosti, které Démona vyživují lépe než michelinský kuchař. Omlouvám se tedy všem účastníkům mé životní show, kteří musí mé výlevy trpět. Však on ten démon jednou pozře i mě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lifeofgothicgirl lifeofgothicgirl | 30. září 2017 v 15:52 | Reagovat

Já též píši na blogu www.tajemnasvetsnilka.blog.cz

2 lifeofgothicgirl lifeofgothicgirl | 30. září 2017 v 15:53 | Reagovat

Tajemnysvetsnilka

3 Chie Chie | Web | 1. října 2017 v 15:37 | Reagovat

tvuj svet asi uplne pohopit nedokazu. A porozumet mu. Ale neco, co fakt umis a co ti jde, je psani. I kdyz jsou to sprosty vylevy vlastni duse. Zkus se upnout na to. Vydal jsi jednu knihu - zacni psat dalsi. A dalsi. Venuj se tomu naplno, mas na to. A jednou ten demon, co ti sedi na zadech, mozna odleti a pujde obtezovat zivot nekomu jinymu :)

4 Nigredo Nigredo | Web | 2. října 2017 v 15:08 | Reagovat

[3]: Moc mě těší, že si to alespoň někdo myslí...
Pomalu pracuju na dalších věcech, když zrovna nebojuju s prokrastinací nebo pocitem, že to vůbec nemá cenu :)

5 Chie Chie | Web | 4. října 2017 v 15:50 | Reagovat

[4]: s tim pocitem ja bojuju neustale. vzdycky mam napad a nakonec si reknu, ze to nema smysl. mam uz par veci rozepsanych, ale vzdycky to skonci stejne - necham toho, protoze mam pocit, ze je to k nicemu. A protoze kdyz vidim, jak pisou ostatni, rikam si, ze to fakt nema smysl :D

6 creepypasta-and-mysterious creepypasta-and-mysterious | Web | 4. října 2017 v 20:43 | Reagovat

No...

7 Nigredo Nigredo | Web | 6. října 2017 v 20:50 | Reagovat

[5]: Já si během psaní románu úplně zakázal číst český autory, abych neviděl, o jak moc jsou lepší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama