Změna je život, nebo ne?

22. července 2017 v 10:13 |  Téma týdne
Zajímavé téma. Docela by mě zajímalo, jaké je asi na světě procento lidí, kteří by na svém životě netoužili změnit vůbec nic. Existují takoví lidé vůbec? Tak či onak, já mezi tyto šťastlivce bohužel nepatřím.

Měnil bych spoustu věcí. Především minulost (já vím, já vím, je naprostá ztráta času se tím vůbec zabývat, jenže...), jelikož tím by se s největší pravděpodobností úplně přetransformovala i má současnost a do jisté míry také budoucnost. S minulostí však nikdo z nás nic nenadělá.Leda že bych nějakou šťastnou souhrou náhod přišel o paměť (obecně by to nebyla žádná velká škoda), ale jinak mě (stejně jako každého z nás) bude minulost vždycky nějakým způsobem definovat. V této souvislosti si dovolím jednu z mých nejoblíbenějších citací z Maxe Payna:

There are no choices. Nothing but a straight line. The illusion comes afterwards, when you ask "why me?" and "what if?". When you look back and see the branches, like a pruned bonsai tree, or forked lightning. If you had done something differently, it wouldn't be you, it would be someone else looking back, asking a different set of questions.

Pryč tedy s vším tím "co by kdyby". Momentálně beru většinu své minulosti jako něco, co už za žádnou cenu nechci zopakovat. Snažím se z ní poučit, snažím se dělat přesně opačná rozhodnutí než ta, která jsem dělával. Jenže možná i to je jen pouhá iluze. Možná se pořád jen točím v začarovaném kruhu a přestože se mi to teď může zdát jiné, třeba nakonec opět dojdu do úplně stejné nenáviděné destinace jako už tolikrát předtím. Mám z toho strach.

Snaha začínat stále znovu a znovu, ale pořád na tom stejném místě, do velké míry se stejnými lidmi, se, mám pocit, docela míjí účinkem. Čas od času mě sice přepadne relativně příjemný pocit, co mi tvrdí, že jsem urazil docela dlouhou cestu a někam jsem se bez pochyby posunul, avšak jindy si zas říkám, jestlipak si to celé jen nenamlouvám. Ať teď vypadám jakkoli, ať si žiju jakkoli, ať se chovám jakkoli, všechno to, čím jsem kdysi býval, všechno co jsem na sobě tak nenáviděl, nepochybně stále ještě přebývá kdesi v hloubi mojí duše čekajíc na nejmíň vhodnou chvíli, aby se to znovu a znovu mohlo prodírat zpátky na povrch. A upřímně mě napadá jen jeden způsob, jak se toho jednou provždy zbavit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. července 2017 v 11:41 | Reagovat

Já bych svůj život moc neměnila, ale pár maličkostí by se našlo :)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 22. července 2017 v 16:52 | Reagovat

Myslím si, že právě minulost je v životě člověka něčím, co by se mělo "překonat"...moc dobře si pamatuji na dobu, když se mi prolínala se současností a bylo to skutečně k nevydržení. Neříkám "zapomenout" na to co bylo, ale oprostit se od toho...

3 Nigredo Nigredo | Web | 22. července 2017 v 19:27 | Reagovat

[2]: To bych rád, ale úplně nevím, jak na to...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama