Pretty Noose

4. července 2017 v 20:20 |  Deníček & random příběhy
Houpe se. Celý svět se houpe. Sem, tam. Sem a tam. Pořád ne a ne přestat. Motá se mi hlava. Je mi špatně. Chce se mi zvracet, ale nejde to. Namísto toho mi rozkrok zalije teplá tekutina, která jako by se záhy měnila v tekutinu bodavě ledovou. Houpy, houpy.

Má chodidla se z nějakého důvodu nedotýkají země. Vznáším se jako ve snu. Zírám do houpající se koupelnové dlažby. Ach, jak dokonale se leskne! A jaké věci se v ní odrážejí. Věci, jež vůbec nechci vidět. Jenže nemám na výběr. Chci zavřít oči, jenže ty zůstávají dokořán otevřené, jako by mi měly každou chvíli vypadnout z důlků. Chci si rozřezat žíly a polít tu zatracenou dlažbu tmavou krví, co by zakryla všechny ty hrůzné odrazy. Jenže nemám čím. A nemám ani sílu. Nejsem s to se ani pohnout. A tak jen dál setrvávám v té hrůzné vznášející se statické poloze a zírám na odrazy své minulosti, zatímco se celý svět dál a dál houpe.
Houpy, houpy.

Cítím se vyčerpaný. Jako bych celý život oka nezamhouřil. Chci spát. Víc než cokoli na světě chci spát. Jenže stále nemohu zavřít oči. Nejde to. Moje víčka jsou jak zarezlá, nedokážu s nimi hnout.

Po nekonečně dlouhé době, musela to být snad celá věčnost, nicméně konečně usínám.

Mé oči však zůstávají otevřené.

Houpy, houpy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CAndy CAndy | 24. srpna 2017 v 2:21 | Reagovat

😨 Husina! 😥👏👌

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama