Povolání učitel aneb zkouška ohněm

2. dubna 2017 v 11:05 |  Téma týdne
Po mé poslední zkoušce ohněm, do kterého jsem z vlastní tuposti skočil přímo po hlavě, mi celé tělo hoří ještě teď. Ještě teď cítím svou spálenou kůži a dusím se jeho kouřem. A nejhorší je na tom fakt, že není nikdo, na koho bych to mohl svést. Zase si za to jednou můžu sám.

V jisté (podle všeho velmi slabé) chvilce svého bytí jsem se rozhodl, že se stanu učitelem. Rozhodně se nejednalo o žádný velký životní sen nebo snad touhu předávat své znalosti, nedejbože dokonce o pokus nějakým způsobem zlepšovat české školství. Tyhle věci mě zajímaly asi jako africká politika (doufám, že to nebude číst nějaký hrdý člen učitelského sboru). Spíš to na mě prostě a jednoduše zbylo.

Jako střední školu jsem totiž před lety zvolil gympl (zřejmě další z mnoha slabých chvilek), ze kterého jsem po čtyř letech vylezl dočista jako tabula rasa. Věděl jsem sice nějaký drobek ke každému oboru, co jich na světě je, ale specializace samozřejmě žádná, stejně jako perspektiva na trhu práce. Ani rukama bych se tehdy nespíš neuživil, jelikož vrchol mé fyzické zručnosti spočíval max v každodenním vytření zadku. Tehdy navíc ještě doznívaly následky ekonomické krize, takže najít práci pro naprosto nepoužitelného člověka nebylo tak jednoduché, jak je tomu (díky bohu) teď. Nezbývalo tedy, než se vydat na vysokou. Jenže na jakou? Technické obory nepřipadaly v úvahu, jelikož moje chápání matematiky skončilo zhruba v době, kdy se čísla začala měnit v písmena nebo dokonce v celé texty. S fyzikou, chemií a vším podobným jsem na tom nebyl o nic líp, takže zbývalo vybírat jen z všemi opovrhovaných humanitních oborů. Osobně mě nejvíc lákala fakulta filozofická, kterou mi však táta velmi zatvrzele vymlouval se slovy, že mě teda do konce života rozhodně živit nehodlá. Musel jsem se proto poohlížet po něčem, co by mu zodpovědělo tu jeho dotěrnou otázku: "A co s tím hodláš dělat, jakmile dostuduješ?" Když jsem tedy zvážil zbývající možnosti, vyšlo mi z toho nějakou zvláštní matematikou (říkám, že v ní nejsem dobrej) studium angličtiny na fakultě pedagogické.

Jak totiž prohlásil nějaký moudrý jedinec: "Kdo umí, ten umí. Kdo neumí, ten učí." A tak jsem se tedy pustil do studia učitelství, ačkoli jsem sám věděl se skálopevnou jistotou, že se na to se svou povahou ani trochu nehodím. A věděl to i každý, kdo se mnou přišel do styku alespoň na dvě sekundy. Poněvadž jsem ale životní optimista (pozdní apríl), snažil jsem se na to dívat z té lepší stránky. V jakém jiném zaměstnání začnete v osm ráno a nejpozději ve tři už jste doma? V jakém jiném zaměstnání máte zhruba tři měsíce placené dovolené? Jelikož se zrovna neřadím do kategorie workaholiků (méně politicky korektní jedinci by to nejspíš nazvali čirou leností), nechal jsem se těmito lákadly zcela ovládnout. Potom však přišla první praxe na jedné nejmenované brněnské základce a já se zapřisáhl, že už na podobné místo, připomínající peklo mnohem horší, než jak o něm píše Dante nebo Yasutaka Tsutsui, jakživ nevkročím. Všechny ty krásně znějící benefity jako by se mi mávnutím kouzelného proutku vykouřily z hlavy. Potřeboval jsem tedy alternativu. Co takhle nějaká soukromá jazykovka, napadlo mě. V okolí jsou jich mraky. Budu učit převážně dospělé v malých skupinkách a místo věčného řešení kázeňských problémů se budu soustředit na to jediné, co umím - angličtinu. A navíc, soukromé instituce by mohly nabízet o něco lepší peníze, ne? NE! Peněz jsem měl jako pokladní v Albertu a zároveň jsem logicky přišel o ty jediné dvě věci, na které jsem se mohl těšit: ono dlouhatánské volno a krátká pracovní doba. Volna jsem dostal klasických dvacet dní jako v jiných zaměstnáních a pracovní doba několikrát v týdnu přesahovala dvanáct hodin, přičemž proplacenou jsem míval sotva polovinu (zbytek bylo čekání mezi hodinami). Můj mimopracovní život tedy během týdne prakticky úplně vymizel. To by samozřejmě nebylo tak hrozné, kdyby mě práce trochu bavila, ba minimálně nebyla čirým utrpením.

Musím vám totiž přiznat jednu velmi zásadní věc. Já opravdu nemám rád společnost lidských bytostí. Jakýkoli kontakt s nimi mě již od útlého věku stojí značné přemáhání a přes veškerou snahu se to s přibývajícím věkem ani trochu nelepší. Ba spíš naopak. Tohle jsem samozřejmě věděl od samého začátku, nicméně jsem si řekl, že takováhle zkouška ohněm bude možná to jediné, co by mě mohlo "vyléčit". Nejspíš neexistuje moc zaměstnání, kde byste se museli bavit s lidmi víc než při vyučování jazyka. Některé lekce jsou dokonce jen a pouze o konverzaci. Bylo mi proto jasné, že mě tahle profese buď zabije (nebo při nejmenším položí na kolena), nebo posílí. A jak už asi tušíte, správná odpověď je za A. Tak nepopsatelně odporné pocity zoufalství, které jsem každičké ráno zažíval, jsem si, přes veškerou svou vrozenou skepsi, do té doby ani nedokázal představit. Nemohl jsem pořádně jíst, protože před každou hodinou jsem měl žaludek obrácený vzhůru nohama, nemohl jsem pořádně spát, bylo mi odporně po všech stránkách a mít po ruce nějakou střelnou zbraň, měl bych už nejspíš dávno kulku v hlavě. A co víc, k lidem mám teď ještě podstatně větší averzi než kdy před tím. Nejspíš proto, že jsem musel tak dlouho předstírat (netuším, jak moc jsem byl úspěšný), jak je mi s nimi hrozně dobře.

Zkrátka, učitelství rozhodně není profese pro každého, jakkoli se to může na první pohled jevit jednoduché. Pokud jste se vyloženě nenarodili s tím, že se toužíte stát učitelem, hledejte raději jinde.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 helmii helmii | Web | 2. dubna 2017 v 19:17 | Reagovat

Tak po tomhle článku doufám, že na praxi taky nebudu mít takové peklo, jako vy.

2 fizzi fizzi | 2. dubna 2017 v 19:44 | Reagovat

...skvělý článek! ...opravdu nejsi dobrý učitel, ale určitě jsi inspirativní člověk :-) díky za tvé lekce
tvoje studentka :-)

3 Nigredo Nigredo | Web | 2. dubna 2017 v 20:27 | Reagovat

[1]: Ono je to hodně o povaze. Znám spoustu lidí, kteří se v tom vyloženě vyžívají. Každopádně přeju hodně štěstí! :)

4 Nigredo Nigredo | Web | 2. dubna 2017 v 20:27 | Reagovat

[2]: Děkuji, to mi zatím ke štěstí úplně stačí! :))

5 helmii helmii | Web | 18. dubna 2017 v 19:05 | Reagovat

[3]: Děkuji, dnes jsem se dozvěděla, že jsem přijata, tak uvidíme, jak to půjde :-)

6 Kája Kája | E-mail | Web | 3. května 2017 v 12:58 | Reagovat

Já naštěstí učitelství v sobě mám. Moc se těším, až konečně dokončím školu a půjdu k dětem. (Budu učit první stupeň.)
Snad mi to pak vydrží aspoň do vánočních prázdnin. :D

7 Papája Papája | Web | 3. května 2017 v 13:05 | Reagovat

já bývala v každé práci, brigádě nervózní :D že něco podělám, že mě někdo seřve...

měla jsem teda pidiúvazek, ale do školy jsem se vždy těšila a na to, že ty děti zase uvidím, a co všechno jim ukážu, ...

právě proto školství vypadá tak, jak vypadá, učiteli se stávají lidé z lenosti a nudy, ne proto, že to je jejich sen a poslání :) jak píšete

ale vše je samozřejmě individuální, záleží na škole, vedení, spolupracovnících a dětech, ale hodně dělá ten přístup k nim, přístup k učitelství

8 Chatboards Chatboards | Web | 3. května 2017 v 13:07 | Reagovat

Já s tebou naprosto plně souhlasím! Učitel to má těžké! Často si říkám jak to můžou zvládat. :D Fandím všem a to plně, kteří se o to pokoušejí. At to v sobě mají nebo nemají. :)

9 Ginger White Ginger White | Web | 3. května 2017 v 13:07 | Reagovat

Já v sobě tedy učitelství rozhodně nemám a nepřežila bych nejspíš ani jeden den v takové práci. :D Článek je výborně a čtivě napsaný. :)

10 jk-art jk-art | Web | 3. května 2017 v 13:11 | Reagovat

Ačkoli mě tento příběh trochu mrzí, jsem velice ráda, že jsem ho mohla číst.
Loni jsem odmaturovala na gymplu a na podzim jsem začala se studiem angličtiny na peďáku.
Před nějakými dvěma měsíci jsem se, s tíživým pocitem všech pochybností, konečně rozhodla dát od učitelství ruce pryč, a tento článek mi hned připomněl několik důvodů proč. :D
Takže za mě poděkování autorovi a hodně zdaru v ostatních oblastech života! ;)

11 Dominátor Dominátor | Web | 3. května 2017 v 13:50 | Reagovat

http://lagablog.blog.cz/1704/akcicka-real-baywatch-s-michaelou-janikovou

12 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 3. května 2017 v 14:22 | Reagovat

Tak tenhle článek mi mluví z duše. Společnost lidí vydržím tak pět minut a učitelství rozhodně není nic pro mě, ač mám za sebou pár pokusů (počítačový kurz na základce, nějaká školení). Trochu mě to mrzí - myslím, že dovedu přednášet zábavně a věcně, ale to utrpení! Vyhýbám se tomu, co to jde. Při posledním pokusu za mě musela začít kolegyně, než tréma opadla.

Proto díky všem učitelům, kteří učí s láskou a učí dobře. Pár takových v mém životě bylo. Nejraději vzpomínám na fyzikáře ze základky, který udal směr mému vzdělání (místo gymplu elektroprůmyslovka a pak elektrovejška). A pak naše třídní na střední. Byla tvrdá, ale spravedlivá, a u maturity mě zachránila.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. května 2017 v 14:23 | Reagovat

Tak já to mám přesně opačně: Učitelství jsem sice nevystudoval, ale čtyři roky jsem učil a byly to moje jednoznačně nejlepší pracovní roky, kterým se už od té doby nic nevyrovnalo. Ale je pravda, že jsem měl možnost vidět pár příkladů čerstvě vystudovaných učitelů, kteří měli pro tu práci "papírově" mnohem lepší předpoklady než já, jen je bohužel nebyli schopni - postaveni před skutečné žáky či studenty - ani trochu prakticky naplnit a po pár týdnech utekli :-).

14 Dea Dea | 3. května 2017 v 15:56 | Reagovat

Ono hodně záleží na tom, jak se u děcek zapíšete. Naše učitelka matematiky onemocněla rakovinou a musela odejít. Byla to skvělá učitelka, starší, ale pro každou srandu, nebyla přísná, ale nenechala si sr*t na hlavu, všichni jsme ji měli rádi. Nahradila ji mladá žabka, která si u nás moc respektu nezískala. Ještě aby jo, když si v polovině písemky odejde > myslím tím i u čtvrtletky, taháky buďto neřeší nebo nás má za andílky. Hodně si zakládá na tom, že co se nestihne v hodině, to nám dá za úkol, navíc si to procvičíme, že? Ale to se taky většině nelíbí, tak úkoly jednoduše opíše ve škole od ostatních... My nejsme nijak problémová třída. Ano, najdou se u nás výjimky, především teda dva kluci mají ty své silácké kecy, ale není to u nás nijak extrémní, jako třeba v druhé devítce. Každopádně věřím, že když nemáte rád lidi a navíc dostanete k vyučování třídu blbečků, co se neumí chovat, žádná výhra to není.

15 Jane Redress Jane Redress | Web | 3. května 2017 v 17:11 | Reagovat

[8]: Souhlasím :)

16 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 3. května 2017 v 21:12 | Reagovat

Chacha, já byla asi od druhé třídy přesvědčená, že jednou budu učitelka. Takže jsem šla na pedagogické lyceum. No, po první praxi jsem pochopila, že toto rozhodně dělat nechci. :D Ze svých praxí jsem vůbec neměla špatnou zkušenost, ba naopak, ale, jak píšeš, učitelství prostě není pro každého.

17 Koi Koi | Web | 3. května 2017 v 21:29 | Reagovat

Právě to, že učitelství na tebe jak píšeš "zbylo" vidím jako hlavní problém. Učit by měli lidé, kteří to mají jako vášeň a vážně je to baví. Školství by se také samozřejmě mělo zlepšit, ale toho se bohužel nedočkáme. Učitelé jsou dle mého jedním z nejcenějších pracujícíh, protože vychovávají a vzdělávají další generace a to je něco hrozně cenného. Škoda, že s nimi tak zacházíme.

18 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. května 2017 v 22:44 | Reagovat

Tohle mi zní jako podstata toho, co je špatně s našimi školami - že na peďáky chodí lidi, kterým to prostě zbylo. Nijak zvlášť to nechtějí dělat, ale nemají, co by dělali jiného. Chudáci děti, které s takovými demotivovanými učiteli přijdou do styku.
A zároveň mi přijde děsivá představa, že bych jako ty studovala něco, co nechci. Studuju bohemistiku na zmiňované fildě, což asi nezní jako nejlukrativnější obor, ale když člověk chce, uživí se s tím. A navrch mě to baví, takže nestuduju jenom proto, abych měla vůbec nějaký titul.
Tak přeju, ať tě to buď začne bavit, nebo najdeš něco jiného, co tě osloví. :)

19 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 4. května 2017 v 8:37 | Reagovat

Souhlasím, učitelství není v dnešní době pro každého. Občas shlédnu nějaký film, kde jsou vidět dnešní žáci, samozřejmě nevím, jestli je to natočené podle pravdy, ale musím se přiznat, že mám z toho někdy až hrůzu a když pomyslím na tu starší paní učitelku, kterou žáci šikanovali, a nakonec zemřela, je mi z toho moc smutno.

20 ozvenypriboje ozvenypriboje | Web | 4. května 2017 v 10:11 | Reagovat

Já se dala na doktorské studium, v rámci kterého teď učím první semestr, a je to zlo. Společnost lidských bytostí mám ráda, ale jen tu, co si sama vyberu a dobře ji znám, ale to třída plná cizích lidí není... je to nervové vypětí:)

21 Lavande Lavande | Web | 4. května 2017 v 10:28 | Reagovat

Velký obdiv, jako introvert si nedovedu představit být učitelkou. Hlavně když z pohledu studentky vidím, jak kdo učitele pomlouvá, jak snadno si vás někdo znepřátelí a ještě si získat autoritu u studentů.

22 Nigredo Nigredo | 4. května 2017 v 14:57 | Reagovat

[18]: S tím samozřejmě naprosto souhlasím. Jenže on je to takový začarovaný kruh. Učitelství je práce nejenom hrozitánsky náročná, ale především není náležitě finančně ohodnocená. Když je pak někdo skutečně schopný a má možnosti uchytit se jinde, těžko se bude hrnout do takové nevděčné profese.

23 S. S. | 5. května 2017 v 18:07 | Reagovat

JÁ JSEM MĚLA ÚŽASNÝHO UČITELE, OBČAS SE PŘISTIHNU ŽE SE MI PO NĚM STÝSKÁ

24 H A. H A. | Web | 5. května 2017 v 18:43 | Reagovat

Já studuji na pedagogické fakultě - vuziální kulturu se zaměřením na vzdělávání a mám to naprosto stejné jako ty , mám stejné pocity , nemusím kontakt s lidmi natož s dětmi ....

25 lapis lapis | 5. května 2017 v 21:09 | Reagovat

mozes to skusit v nejakej IT softwarovej firme kde hladaju niekoho na poziciu QA (qualiti assurance - tester) naroky nie su nejak vysoke - peclivost a analyticke myslenie. riesenia su ... otazkou je ci sa k nim dokopes alebo ostanes dalej s tym "Spíš to co na mě prostě a jednoduše zbylo" ...

26 lapis lapis | 5. května 2017 v 21:57 | Reagovat

A otazkou je ci skor ako na novom zamestani nezapracovat na lepsom znasani stresu a odpor k socializaciii. To su vsetko limity na ktorych sa da zapracovat.

27 Kaszia Kaszia | E-mail | Web | 6. května 2017 v 17:59 | Reagovat

Zajímavé. :) Přítel učí na základní škole. Taktéž říkal, že první praxe pro něj byly něco jako křest ohněm, po týdnu chtěl skončit. Naštěstí vydržel a dnes už učí přes 10 let a je v práci poměrně spokojený, i jako introvert. :)

28 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. května 2017 v 18:40 | Reagovat

[27]: Tak to je prostě frajer...gratuluju...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama