Prší

27. dubna 2017 v 22:57 |  Deníček & random příběhy
Prší.
Miluju déšť.
Miluju to nádherné bubnování dešťových kapek do střešních oken. Proto jsem vždycky chtěl podkrovní byt.
Přicházím domů po dlouhatánském náročném dni, avšak výjimečně s dokonale prázdnou hlavou. Jsem promočený na kost a nic mě netrápí. Je to úžasný pocit. Jako by to ze mě ten kouzelný déšť všechno smyl. Nejradši bych se v něm procházel ještě o něco déle, jsem však hrozně utahaný.
Odemknu dveře, vyjdu do patra a konečně odhodím tašku, jejíž popruh mám už zatraceně dlouhou dobu zařízlý v rameni.
Do malého rádia na ledničce vložím CD s "bestofkou" The Beatles a nastavím hlasitost tak, aby hudba působila jen jako pozadí k oněm dešťovým kapkám.
It's been a hard day's night.
Místo obvyklého panáka vodky dám raději ohřát mléko. Z nějakého důvodu mám hrozitánskou chuť na horké kakao.
Mezitím se natáhnu na pohovku a říkám si, jak dokonalá tahle noc vlastně je. Co kdyby nikdy neskončila? Co kdyby nikdy nepřestalo pršet? Co kdyby všechny ulice tam venku zůstaly tak prázdné, jako jsou teď? Vůbec bych se tomu nebránil.
Klidně bych si tu takhle ležel, popíjel kakao a poslouchal déšť spolu s Beatles třeba do skonání světa.
Nowhere Man.
Usrknu si trochu kakaa a najednou se mi v celém těle rozhostí jakýsi zvláštní nostalgický pocit.
Kdy jsem měl vůbec naposledy kakao?
Možná ještě v době, kdy bylo všechno v pořádku.
Znovu ulehám na pohovku a koukám na nádhernou noční temnotu skrz střešní okno.
Oči se mi začínají klížit.
Já ale ještě nechci usnout. Nechci další mizerné ráno. Nechci...
In My Life.
...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 CAndy CAndy | 24. srpna 2017 v 5:07 | Reagovat

Tohle je prostě a jednoduše krásné - člověk se do toho úplně vžije, a i když dosti trpím nespavostí, ta představa mě teď hodila do takového zvláštního, spokojeného klidu, že snad z toho zázračně, konečně, usnu. 😆😴😊👍

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama