Random Rant neděle 5/3/17

5. března 2017 v 21:52 |  Deníček & random příběhy
Kam se zase poděl ten zatracenej víkend?

Přijde mi, že jsem teprve před pár minutami dopsal svůj páteční rant, zapil jej trochou coca coly namixované s tou naší českou parodií na rum zvanou Božkov a spokojeně zalehl do postele s tou nádhernou vidinou, že další den nemusím do práce. A teď je tu najednou zase neděle večer.

Ač na tomhle světě nenávidím opravdu nesčetné množství živých i neživých věcí, nedělní večery bych jistě směle zařadil do první desítky. Jako by se všechny sračky, které si jen dokážu představit, najednou nakupily na jednu velkou hromadu připomínající nějaké obří mraveniště a já se v nich doslova topil až do doby, než se konečně zase rovnoměrně rozsypou do následujících pěti pracovních dní. Tyhle pocity se obvykle dostavují okolo šesté hodiny večerní. Do té doby je všechno ok a neděle jako takové mám narozdíl od svých školních let vlastně docela rád. Ráno si můžu pospat, žaludek bývá díky nižší hladině stresu obrácen na správnou stranu, takže si můžu dokonce vychutnat nějakou objemnější snídani, po které navíc můžu strávit neomezeně dlouho dobu sezením na svém toaletním trůnu, aniž by mi odumíraly nohy pod tíhou mého pracovního laptopu. Prostě pohodička. Ani dneska tomu nebylo jinak. Po své přijemně strávené, ničím nerušené záchodové půlhodince jsem se chvíli věnoval psaní svého dalšího projektu a jakmile mi došla inspirace, rozhodl jsem se trávit čas ve společnosti Drasticky dojemného Dextera (výborná kniha btw).

A podívejme se, najednou je tu zase večer. Hlava začíná promítat hororové ukázky z nového týdne, žaludek se začíná svírat a nedávnou chuť k jídlu rychle nahrazuje touha po nějaké té levné lihovině, která by těm hnusně reálným představám alespoň částečně učinila přítrž. A já jí samozřejmě vyhovuju. Proč by taky ne? To, co dělá nedělní večery tak odpornými, je nejspíš fakt, že člověk musí opustit ten překrásný svět fikce a vrátit se zpátky do téhle pošahané reality, o což samozřejmě ani trochu nestojím. Jenže co můžu asi tak dělat. Zítra zase nastane to odporné pondělní ráno. Nevyspalost, bolest hlavy, nechuť cokoli sníst, záchod s laptopem na klíně (protože víkendy rozhodně nehodlám trávit přípravami do práce) a potom samotná cesta do říše lidské společnosti, při které mám každou minutu sto chutí strhnout volant do nějakého protijedoucího auta, abych tak konečně vypnul ten pořád dokola se přehrávající hororový snímek. Jen k tomu konečně najít odvahu.

Abych to ale vzal i z té lepší stránky: za pět dní tu máme opět pátek. To je dobrá motivace, no ne? Do té doby přeji vám všem spřízněným otrokům, ať vám těch dalších zcela bezvýznamných pět dní co nejrychleji uteče a zase si vysloužíte ty pěkné dva dny života. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 marta marta | 31. března 2017 v 16:13 | Reagovat

Hlavou se mi hodi miliony myslenek, nevim, jak zacit, z ktereho konce je popadnout a ... asi mi chybi to spravne spisovatelske strevo 😉 ... ale ja se znam, nejhorsi je zacatek, pak uz slova naskakuji a nedaji se odbyt ... ☺ zitra je pekne datum, asi zacnu moji umeleckou drahu na tvem blogu ... pravdepodobne na ponekud jinem miste nez popisujes ty 😉, ale dnes nas venku ceka vecere, po ni pochopitelne neco "dobreho", takze nakonec vlastne ani nevim ... 😀

2 mt mt | 1. dubna 2017 v 22:26 | Reagovat

Jednou, uz je tomu peknych par let, mi nekdo rekl: "musis si urcit priority"... A ja jsem ho poslechla a udelala jsem to, na co jsem se chystala hodne dlouho, ale nejak jsem nemela odvahu, potrebovala jsem neco nebo nekoho, aby me nakopnul. Abych nehledala vymluvy, proc to ci ono nejde, ale udelala to tak, aby to slo.  Najednou mi vsechno pripadlo strasne jednoduche... ocitla jsem se za oceanem ...wow ... a nejenze jsem ve svych ocich vyrostla aspon o dva metry a byla jsem na sebe ohromne pysna, me sebevedomi zajasalo ... Diky P. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama